Medicína pro každého – jste sami sebou?

Už jsi někdy cítila, že spíš naplňuješ očekávání ostatních, než že žiješ to, co je opravdu tvé?

Já sama jsem dlouho hledala, kdo vlastně jsem. Myslela jsem si, že žiju podle sebe, ale zpětně vidím, že jsem se jen přizpůsobovala tomu, co se ode mě čekalo. Snažila jsem se být správná, hodná, zodpovědná, obětavá, pracovitá….Ale nebyla jsem svobodná. Nežila jsem svou pravdu.

Postupně jsem začala vnímat své vnitřní pocity jasněji. Viděla jsem, že mé reakce nejsou jen o přítomnosti – ale o otiscích, které ve mně zůstaly dávno předtím. Vzorce, které se opakovaly. Zvenčí vypadalo všechno v pořádku, ale uvnitř bylo ticho. A prázdno. Protože moje vnější činy nenaplňovaly moje vnitřní potřeby.

Nosila jsem si v sobě představy, jaká bych měla být. Jak se chovat, co říkat, jak vypadat. Ty rady byly míněné dobře – ale nebyly moje. A já si to tehdy jako holčička ani neuvědomovala.

Až když mě život zastavil a na 3 roky odpojil. Začala jsem cítit změnu. Mezi tím, co si přeju žít, a tím, co žiju. Mezi tím, kým skutečně jsem – a kým jsem se snažila být. Začala jsem pomalu sundávat vrstvy. A právě v téhle fázi ke mně přišla jedna zvláštní, ale silná myšlenka. Jednoduchá. A přesto velice léčivá.

Medicína abecedy.

Pamatuješ si na staré dětské kalendáře s písmenky, která byla jako postavičky? Každé jiné. Každé svým způsobem kouzelné. A každé mělo v abecedě své místo.

Stejně jako my lidé.
Každý z nás je jiné písmenko. Jedinečné. Nenahraditelné. Možná nejsme zrovna „A“ nebo „B“, které bývají první. Možná jsme „Q“, které je tiché, trochu záhadné, zaoblené a málo využitelné. Ale právě díky němu je abeceda úplná.

A tak to je i ve škole, v životě, v rodině.
Každé dítě má své místo. Jedničkář i ten, kdo opakuje ročník. Oba mají stejnou hodnotu a vnitřní sílu. Rozdíl je jen v tom, kde jejich síla leží. Někdo ji má ve slovech, jiný v pohybu, další ve snění. A někteří to teprve objevují. Potřebují jen čas a podporu.

Tuhle medicínu si připomínám pokaždé, když se ve mně objeví pochybnost. Když mám pocit, že bych měla být jiná. Jako někdo jiný. A pak si vzpomenu:
Ne, nejsem B. Nejsem K. Jsem to písmenko, které tu má své místo přesně tak, jak je.

Jak to předat dětem?

Tuhle medicínu můžeme dávat dál. Dětem, vnoučatům, žákům. Nemusí znát celou abecedu. Fungují i zvířátka.
Králík nikdy nebude koňem. A housenka by nebyla šťastná, kdyby se snažila létat dřív, než dozraje v motýla.

Když dítě pochopí, že jeho hodnota nespočívá v porovnávání s ostatními, ale v tom, kým je, začne vyrůstat do své síly. A my mu v tom můžeme pomáhat. Ne tím, že mu budeme říkat, kým by mělo být, ale tím, že budeme stát vedle něj jako opora a dáme mu čas a prostor.

Objevte svou cestu

Když začneme být sami sebou, prohlubujeme vztah k vlastní duši a ta naši sílu zná.

Objevujte, kým jste. Dovolte si být tím písmenkem, kterým jste sem přišli být. A podpořte v tom i své děti. To největší, co jim můžete dát, je právě tohle: být, zůstat a nebo se znovu stát. Sám sebou.